18. září 2017

Není hrdina jako hrdina | My ostatní tu prostě žijem

Psaní Patricka Nesse jsem si hodně oblíbila. Jako každý autor má svůj styl psaní, ale rozhodně u něj nemůžeme tvrdit, že by jeho knihy byly jak přes kopírák a že by neuměl vymyslet něco úplně nového. Asi jsem ještě nečetla několik knih od jednoho autora, které by se tak strašně moc lišily. My ostatní tu prostě žijem je toho zářným důkazem.  

Kapitola první, v níž se posel Nesmrtelných zjeví v překvapivé podobě a pokusí se pro sebe nalézt tělesnou schránu. Poté co jím byl pronásledován hlubokým lesem, setkává se hipster Finn se svým osudem.

Toho dne, kdy jako poslední spatříme hipstera Finna živého, ležíme rozvalení na Palouku a debatujeme o lásce a žaludcích.

3. září 2017

Život bez všech možných kravinek | Doppler

Doppler je velice pilný norský muž. Od pondělí do pátku pilně chodí do práce, pilně se stará o své dvě děti a pilně pečuje o svou manželku. Jednoho dne ale při výletě spadne z kola a jak tak leží sám na zemi, všechno se pro něj změní. Fyzicky se mu nic nestane, žádné trvalé zranění, ale uvědomí si, že takhle už dál žít skutečně nechce. Dojde mu, že se nechce starat o rekonstrukci koupelny a všechny kraviny, co s tím souvisí, že ho rozčilují synovy dětské pořady, které sleduje pořád dokolečka, a že ho vážně nebaví všechny drobnosti a starosti života mezi lidmi. Proto se Doppler sebere a odejde. Odejde do lesa, kde si postaví stan a rozhodne se žít si podle svého společně s malým losem Bongem.

Doppler je velice, velice absurdní kniha. Tak absurdní, že jsem dlouho po dočtení rozmýšlela a vlastně možná stále ještě rozmýšlím, zda se mi vlastně vůbec líbila. Dochází mi ale, že právě ta absurdita jí celé dodává to správné kouzlo. Celé je to totiž strašně nepředstavitelné a šílené.

28. srpna 2017

Blíží se druhý ročník festivalu HUMBOOK!



Loni v říjnu vypukla v knižním světě velká věc! Svoji tradici pod taktovkou Albatrosmedia odstartoval knižní festival HUMBOOK! A jelikož se jednalo o úspěšnou akci, bude se konat i letos! HUMBOOK je totiž festival knih, co hýbou světem! 


Znovu se můžete těšit na zahraniční i české autory a besedy a autogramiády s nimi, na programu jsou i besedy s překladateli (loňská debata o překladatelských oříšcích byla skvělá), na programu je i položka Harry Potter 20 let, na kterou se rozhodně přijdu podívat, a určitě plánuju prozkoumat i další doprovodný program (hodlám se zastavit v tetovacím koutku).

Upřímně ale letos na Humbook nejdu kvůli pozvaným autorům, četla jsem akorát jednu knihu Jenny Hanové (už zkrátka nejsem cílovka), ale možná se podívám na besedu s Ladislavem Ziburou, ten vypadá jako velmi zajímavý chlapík. Spíš mě zajímá to všechno okolo. A taky atmosféra a doprovodný program. Jen doufám, že tam nebude úniková hra, tam jsme loni strašně pohořely. :D 
Jak to vypadalo na HUMBOOKu loni


25. srpna 2017

K cestě do vesmíru je potřeba hlavně nutella! | Kosmonaut z Čech

Šum kolem Kosmonauta z Čech mě při vydání neminul. Za prvé pracuju v knihkupectví, takže něčemu takovému vážně neuniknu, a za druhé se Kosmonaut a jméno Jaroslava Kalfaře objevovalo hojně i na sociálních sítích a nejen těch knižních. Nicméně já jsem docela dlouho odolávala, protože se mi z nějakého důvodu do knihy vůbec nechtělo. Teď ale vůbec nechápu, proč tomu tak bylo. Kosmonaut z Čech představuje přesně to, co mám na knihách ráda.
 
Chtěl jsem, aby základní potřeby lidské existence – utišení hladu, zdraví, láska – na sebe vzaly podobu drobného ovoce, které bychom mohli sázet a sklízet. Ale kdo by vlastnil plantáže a kdo by sklízel? Chtěl jsem, aby se kosmický prach shlukl kolem hliněných hnízd s agresivitou sršňů, aby plodil a vyvíjel se a splýval a vytvořil svou vlastní planetu s obyvateli podobnými lidem, kteří by jezdili v autech podobných autům. Možná kdyby existoval takový svět šedých stínů – odraz, napodobenina celého toho lidského experimentu – mohli bychom se na něj konečně podívat s odstupem a poučit se. Důkaz.
30. června 2017

Zákon je pruda, ale dá se obejít | Paní půlnoci

Nedávno vyšla v češtině nová kniha Cassandry Clareové a pokud se těšíte, že se odprostila od světa lovců stínů a napsala (konečně) něco úplně jiného, musím vás zklamat. Clareová se tohoto světa evidentně jen tak nevzdá, dokonce má naplánované ještě další série a další doprovodné povídky… Jaká ale byla Paní půlnoci?

Paní půlnoci má hodně pomalý rozjezd. Nějakých 120 až 150 stánek trvá, než se do všeho pořádně začtete a pořádně vás to chytí. U jakékoli jiné knihy byste si mohli říkat, že to už bude skoro půlka knihy pryč… u Paní půlnoci to ale rozhodně neplatí. 120 stran je asi její čtvrtina. Jedná se totiž značně objemnou knihu, z Clareové se nám stává trochu grafomanka. Za pomalý rozjezd nemůže případná čtenářova neznalost světa lovců stínů (v tomhle ohledu se autorce daří svět popsat pořádně pro nové čtenáře a zároveň neotravně pro ty staré), ale spíš jakási potřeba rozvést strašně moc linek tak, aby se do nich čtenář pořádně dostal a orientoval se. Sice nakonec dávají všechny smysl a mají svůj důvod, ale přeci jenom to vážně dlouho trvá a je jich až zbytečně moc.

„Přivezu oře,“ nabídl se. „Toužím se proletět.“
„A dodržuj povolenou rychlost!“ Zařval Julián, než Mark zmizel za rohem budovy.
„Pojedou po obloze, Juliáne,“ připomněla mu Emma. „Tam žádná povolená rychlost neplatí.“
26. června 2017

Všechno nejlepší Harry!


Harry Potter dneska slaví! Slaví dvacet let od prvního vydání Kamene mudrců… a já nějak nemůžu uvěřit, že už je to dvacet, skutečně dvacet let! Pravda, už taky nejsem nejmladší :D

Možná už jsem někdy vyprávěla, jak jsem se dostala k Harrymu Potterovi, ale aby to bylo hezky oficiální a takové slavnostnější, přidala jsem se k několika dalším bloggerům a Albatros Media a moje první setkání s Harry Potterem jsem s nimi natočila.


Na další videa se můžete podívat tady.

Jak možná někteří víte, už pěknou řádku let dělám vedoucí na letním dětském táboře a loni jsme si i tam hráli na kouzelný svět Harryho Pottera a řeknu vám, užívala jsem si to víc než děti. :D


Kromě toho, co jsem říkala ve videu, mě momentálně mrzí ještě jedna věc, že nejsem doma u rodičů, nesedím s taťkou u televize a že nekoukáme společně na Kámen mudrců. Ale ono to přijde, jak nás znám, do konce roku stihneme všechny díly minimálně dvakrát. :) 
Přeju všechno nejlepší nejen Harrymu, ale i nám všem, protože nezapomínejme na slova samotné Rowlingové: Hogwarts will allways be there to welcome you home.
A já si jdu číst, ani nemusíte hádat co. :)
2. června 2017

Je vůbec potřeba být perfektní?

Psaní Báry Šťastné mám upřímně ráda. Příjemné, milé, vtipné, nápadité, chytré a jakoby mi mluvilo přímo z duše. Jasně, vůbec nejsem v podobné životní fázi jako Bára, ale přeci jenom se v jejím vyprávění nacházím. A pokud se zrovna náhodou nenacházím, tak se každopádně dobře bavím. Dobrá tak akorát je už její třetí kniha a je rozhodně lepší, než popisuje její název.

V první knize Bára hledala důvody, proč může být šťastná i s malým písmenkem. V té druhé sbírala odvahu a teď ukazuje, že ne vždycky musí být perfektní, že není potřeba se srovnávat s ostatními, ale že je důležité být hlavně pro sebe dobrá tak akorát.

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři