6. listopadu 2017

Ostrov, mapy, mýty a dívka | Dívka z inkoustu a hvězd

V listopadu vychází kniha s nádhernou (žlutou!) obálkou. Kniha se jmenuje Dívka z inkoustu a hvězd a napsala ji Kiran Millwood Hardgrave. Vybraným návštěvníkům festivalu Humbook se poštěstilo a dostalo se k nispeciální předvydáníDívka z inkoustu a hvězd je hodně zvláštní kniha a nepřekvapují mě rozporuplné recenze, které na ni vídám.  

Jestli jsi kartograf, aktuální polohu hvězd určitě znáš. 
To mě táta naučil hned ze začátku. Hvězdy jsou nejdávnější a nejpřesnější mapy. Poví ti, kde jsi, lépe než kompas – koneckonců vidí všechno z ptačí perspektivy. Když se je naučíš číst, nikdy se neztratíš 

Kniha vypráví o ostrově jménem Joya a jeho obyvatelích žijících pod nadvládou guvernéra Adoriho, vypráví o třináctileté Isabelle, dceři kartografa, která sní o tom, že jednou prozkoumá celý ostrov, i Zapomenuté území. A vypráví o pátrání po guvernérově dceři, ke kterému se Isabelle v převlečení za chlapce přidá. Nevypráví ale jenom o tom, jde taky o osud celého ostrova a všech jeho obyvatel. 

Dívka z inkoustu a hvězd není vlastně vůbec komplikovaná kniha. Naopak, jak příběh, hrdinové i pointa jsou značně jednoduché. Složitější je se do příběhu dostat, začátek totiž není úplně ideální. Zasvěcení čtenáře do společnosti a vysvětlení tamějších způsobů není komplexní. V podstatě celou první polovinu knihy jsem tak měla pocit, že mi něco zásadního uniklo, přestože jsem četla dost pozorně. Následně sice začalo všechno zapadat dohromady, ale zmatený začátek to už nezachránilo. Autorce se ale povedlo dost zajímavé řešení konce. To je hodně nápadité a rozhodně značně nevídané.  

Rozhodně ale autorce nemůžu upřít zajímavý styl psaní. Až po dočtení Dívky jsem zjistila, že Hargraveová píše hlavně poezii (Dívka je její první publikovaná próza) a v tu chvílí mi to bylo jasné... celý text je takový plynulý, lehce lyrický, povznášející. Vlastně dost dobře čitelný a to obzvlášť pro děti.  

Dívka z inkoustu a hvězd je totiž kniha pro děti a je to na ní hodně vidět. To sice není vůbec nic špatného, jen v tomto konkrétním případě je to taková kniha, která ale není zároveň i pro starší čtenáře. Pokud tedy máte mladšího sourozence, tak deset až dvanáct let starého, který má rád dobrodružné knihy, doporučte mu Dívku z inkoustu a hvězd, jedná se o docela milé dobrodružné čtení. 


Název: Dívka z inkoustu a hvězd
Autor: Kiran Millwod Hargrave
Série: ---
Díl: ---
Vydání: 2017
Překlad: Kryštof Herold
Nakladatelství: Fragment
Počet stran: 232
 Za poskytnutí recenzního výtisku mnohokrát děkuji nakladatelství Fragment!
8. října 2017

Druhý ročník festivalu HUMBOOK!

Možná jste na Humbook už značně alergičtí, přece jenom se objevuje na sociálních sítích dost často a v následujících dnech se bude objevovat nepřeberné množství různých reportů. A možná taky ne, možná jste tam včera byli a vážně skvěle jste si celý den užili. A možná taky ne a akorát vás zajímá, jak to tam vypadalo, kdo tam všechno byl a co se tam dělo.


18. září 2017

Není hrdina jako hrdina | My ostatní tu prostě žijem

Psaní Patricka Nesse jsem si hodně oblíbila. Jako každý autor má svůj styl psaní, ale rozhodně u něj nemůžeme tvrdit, že by jeho knihy byly jak přes kopírák a že by neuměl vymyslet něco úplně nového. Asi jsem ještě nečetla několik knih od jednoho autora, které by se tak strašně moc lišily. My ostatní tu prostě žijem je toho zářným důkazem.  

Kapitola první, v níž se posel Nesmrtelných zjeví v překvapivé podobě a pokusí se pro sebe nalézt tělesnou schránu. Poté co jím byl pronásledován hlubokým lesem, setkává se hipster Finn se svým osudem.

Toho dne, kdy jako poslední spatříme hipstera Finna živého, ležíme rozvalení na Palouku a debatujeme o lásce a žaludcích.

3. září 2017

Život bez všech možných kravinek | Doppler

Doppler je velice pilný norský muž. Od pondělí do pátku pilně chodí do práce, pilně se stará o své dvě děti a pilně pečuje o svou manželku. Jednoho dne ale při výletě spadne z kola a jak tak leží sám na zemi, všechno se pro něj změní. Fyzicky se mu nic nestane, žádné trvalé zranění, ale uvědomí si, že takhle už dál žít skutečně nechce. Dojde mu, že se nechce starat o rekonstrukci koupelny a všechny kraviny, co s tím souvisí, že ho rozčilují synovy dětské pořady, které sleduje pořád dokolečka, a že ho vážně nebaví všechny drobnosti a starosti života mezi lidmi. Proto se Doppler sebere a odejde. Odejde do lesa, kde si postaví stan a rozhodne se žít si podle svého společně s malým losem Bongem.

Doppler je velice, velice absurdní kniha. Tak absurdní, že jsem dlouho po dočtení rozmýšlela a vlastně možná stále ještě rozmýšlím, zda se mi vlastně vůbec líbila. Dochází mi ale, že právě ta absurdita jí celé dodává to správné kouzlo. Celé je to totiž strašně nepředstavitelné a šílené.

28. srpna 2017

Blíží se druhý ročník festivalu HUMBOOK!



Loni v říjnu vypukla v knižním světě velká věc! Svoji tradici pod taktovkou Albatrosmedia odstartoval knižní festival HUMBOOK! A jelikož se jednalo o úspěšnou akci, bude se konat i letos! HUMBOOK je totiž festival knih, co hýbou světem! 


Znovu se můžete těšit na zahraniční i české autory a besedy a autogramiády s nimi, na programu jsou i besedy s překladateli (loňská debata o překladatelských oříšcích byla skvělá), na programu je i položka Harry Potter 20 let, na kterou se rozhodně přijdu podívat, a určitě plánuju prozkoumat i další doprovodný program (hodlám se zastavit v tetovacím koutku).

Upřímně ale letos na Humbook nejdu kvůli pozvaným autorům, četla jsem akorát jednu knihu Jenny Hanové (už zkrátka nejsem cílovka), ale možná se podívám na besedu s Ladislavem Ziburou, ten vypadá jako velmi zajímavý chlapík. Spíš mě zajímá to všechno okolo. A taky atmosféra a doprovodný program. Jen doufám, že tam nebude úniková hra, tam jsme loni strašně pohořely. :D 
Jak to vypadalo na HUMBOOKu loni


25. srpna 2017

K cestě do vesmíru je potřeba hlavně nutella! | Kosmonaut z Čech

Šum kolem Kosmonauta z Čech mě při vydání neminul. Za prvé pracuju v knihkupectví, takže něčemu takovému vážně neuniknu, a za druhé se Kosmonaut a jméno Jaroslava Kalfaře objevovalo hojně i na sociálních sítích a nejen těch knižních. Nicméně já jsem docela dlouho odolávala, protože se mi z nějakého důvodu do knihy vůbec nechtělo. Teď ale vůbec nechápu, proč tomu tak bylo. Kosmonaut z Čech představuje přesně to, co mám na knihách ráda.
 
Chtěl jsem, aby základní potřeby lidské existence – utišení hladu, zdraví, láska – na sebe vzaly podobu drobného ovoce, které bychom mohli sázet a sklízet. Ale kdo by vlastnil plantáže a kdo by sklízel? Chtěl jsem, aby se kosmický prach shlukl kolem hliněných hnízd s agresivitou sršňů, aby plodil a vyvíjel se a splýval a vytvořil svou vlastní planetu s obyvateli podobnými lidem, kteří by jezdili v autech podobných autům. Možná kdyby existoval takový svět šedých stínů – odraz, napodobenina celého toho lidského experimentu – mohli bychom se na něj konečně podívat s odstupem a poučit se. Důkaz.
30. června 2017

Zákon je pruda, ale dá se obejít | Paní půlnoci

Nedávno vyšla v češtině nová kniha Cassandry Clareové a pokud se těšíte, že se odprostila od světa lovců stínů a napsala (konečně) něco úplně jiného, musím vás zklamat. Clareová se tohoto světa evidentně jen tak nevzdá, dokonce má naplánované ještě další série a další doprovodné povídky… Jaká ale byla Paní půlnoci?

Paní půlnoci má hodně pomalý rozjezd. Nějakých 120 až 150 stánek trvá, než se do všeho pořádně začtete a pořádně vás to chytí. U jakékoli jiné knihy byste si mohli říkat, že to už bude skoro půlka knihy pryč… u Paní půlnoci to ale rozhodně neplatí. 120 stran je asi její čtvrtina. Jedná se totiž značně objemnou knihu, z Clareové se nám stává trochu grafomanka. Za pomalý rozjezd nemůže případná čtenářova neznalost světa lovců stínů (v tomhle ohledu se autorce daří svět popsat pořádně pro nové čtenáře a zároveň neotravně pro ty staré), ale spíš jakási potřeba rozvést strašně moc linek tak, aby se do nich čtenář pořádně dostal a orientoval se. Sice nakonec dávají všechny smysl a mají svůj důvod, ale přeci jenom to vážně dlouho trvá a je jich až zbytečně moc.

„Přivezu oře,“ nabídl se. „Toužím se proletět.“
„A dodržuj povolenou rychlost!“ Zařval Julián, než Mark zmizel za rohem budovy.
„Pojedou po obloze, Juliáne,“ připomněla mu Emma. „Tam žádná povolená rychlost neplatí.“

Pravidelní čtenáři

Používá technologii služby Blogger.

Zasílání novinek na email

Prohledejte blog

Očekávejte recenze:


Autoři